Co chceme?
Chceme zachovat otevřené, veřejně přístupné sportovní hřiště (jediné v širokém okolí).
Bylo by skvělé přesvědčit Městskou část Prahy 10, aby investovala do jeho revitalizace. Podpora sportu ostatně patří k jejím prioritám.
Mohlo by to tu vypadat pak třeba jako na tomhle obrázku:
Co nechceme?
Nechceme místo venkovního veřejného hřiště třípatrovou betonovou halu pro tisíc lidí a parkoviště, kterému padne za oběť 2 200 m2 stávajícího hřiště.
Nechceme se bát o bezpečí našich dětí každé ráno a každé odpoledne, když jdou do a ze školy. Už teď je přecházení silnice nepřehledné, zvlášť pro menší děti, i když ulicí Brigádníků kolem školy dnes jezdí převážně jen rodiče, u kterých je předpoklad, že budou opatrnější.
Nechceme, aby prošla stavba, u které není přijatelně vyřešená dopravní obslužnost. V záměru se píše, že vznikne parkoviště pro 66 aut. A ostatních přes 900 lidí přijede do haly jak? Kde zaparkují? I kdyby přijížděla plně obsazená auta (což je v Praze spíš utopie), tak jich bude 250. V celé části ulice Brigádníků od parku až po ulici Úvalskou dnes může zaparkovat 100 aut a sami víte, jak těžko se tu večer hledá místo a jak těžko se prochází po straně ulice u hřiště.
Solidarita je unikátní svým geniem loci, relativním klidem a příkladně dobře řešeným veřejným prostorem. Je opravdu nutné jediné místní sportoviště (bez rozumné příjezdové cesty) zastavět obří halou?